Ráda bych navázala na předchozí článek BUNĚČNÁ PAMĚŤ a zvědomila další důležitý aspekt k prožívání života takového jaký chceme, a to je převzetí zodpovědnosti za vše co se mi děje a co prožívám.
Vlastně jde v podstatě o to samé, co bylo popsané v předchozím článku, jen z jiného úhlu pohledu.
Skloňuje se to v mnoha pádech, ale málokdo rozumí obsahu těchto slov.
“ Nejde o to, co se mi děje. Co na mě z venčí působí. Kdo mi, co říká či dělá. Jde o to, jak na tu danou situaci či člověka reaguji. „
Co to ve mně spouští. Jaké pocity a emoce to ve mně otevírá. Pocity viny, pocity osobní prohry či odmítnutí, pocit, že jsem zklamal či jak jsem či nejsem dost dobrý/á.
Jak se u toho cítím a jak na to reaguje i moje fyzické tělo.
Je důležité si uvědomit a přiznat si, že mi nikdo nic nedělá, ale pouze spouští reakci, která vychází ze zkušenosti z minulosti.
Spustí se řetězec chemického koktejlu v těle, kdy se znovu otevře stará raná, kdy reakce člověka není na to, co se děje teď a tady, ale reaguje ta stará rána, která tehdy neměla možnost se projevit v plné síle potřebné k opuštění těla. Uvízla v těle jako křivda či zrada, potlačený smutek či vztek. A teď se projevuje a působí na druhé, kteří s tím nemají nic společného. Včetně našich somatických potížích na fyzickém těle jako bolest zad, ztuhlost svalů, úzkost v podobě bolesti na hrudi a nemožnosti se pořádně nadechnout či bolestivou menstruací a nekvalitním spánkem.
V partnerské dynamice či v jakémkoliv jiném vztahu je potřeba si uvědomit, že to jak na druhého reaguji vychází z mého osobního nastavení a že mi můj protějšek nebo rodič, dítě, šéf nic nedělá, ale spouští reakci. Podle toho, jaká ta reakce je, se dá určit, zda jde o nezpracovanou stopu, kdy zareaguji neadekvátně k situaci s negativními pocity, nebo zareaguji v klidu, se smíchem či v nadhledu a s odstupem. Na vše nasedají další a další reakce a jejich důsledky mají dopad na vše kolem nás. Na to, jak se cítíme a jak nám je ve vztazích.
V každém konfliktu si každý z nám musí převzít svých 100 % zodpovědnosti za to, jak reaguje, jak se cítí a s tím naložit. Jít se projít, uvědomit si, co mi to spustilo, vypustit dané emoce, pokud na to člověk nestačí sám a reakce se opakují tak i vyhledat pomoc terapeuta a pak pracovat na tom, aby moje příští reakce byla jiná než doposud.
To je naším cílem, být lepší než předtím. Mít ze sebe dobrý pocit. Protože častokrát nám po našem chování není dobře. Stydíme se a nejsme schopni se ani omluvit.
Omluva je ale jen začátkem. Vstupenkou k činu. Nezachovat se příště stejně, ale udělat něco jinak než doposud.
Přeji nám všem hodně štěstí v sebereflexi a vytváření lepších vztahů sami se sebou i s druhými.
A.I.@
