Ať už chceme nebo ne, přirozeně toužíme v životě dělat změny. Brání nám v tom bohužel naše nastavení, a tak změny nemáme rádi a doslova je odmítáme.
Duše ale ví, co je pro nás dobré.
Ale starý zvyk je železná košile a stejně tak i energie, kterou tento návyk vytváří a náš systém zná. Toužíme sice po změně ze stresu do klidu, pohody, štěstí a harmonii, ale náš systém žije z energie, která sídlí v našem systému jako stará známá. Z minulosti známe jen zmatek, stres, chaos, tlak, ostražitost, čekání rány či slovní a psychický teror. A to se stává drogou, který systém vyžaduje a udělá vše, proto to, aby ji dostal, a tak nevědomě, podvědomě vytváří takové situace, ze kterých se stanou emocionálně vypjaté situace, konflikty, aby se vytvořila taková energie, kterou systém zná a potřebuje k přežití.
Vím to a to proto, že jsem u sebe před lety tento fenomén zaznamenala a když jsme ho odhalila, tak se mi to nelíbilo. A začala ho měnit. Proč? Protože jsem chtěla mít hezké vztahy. S rodiči, s přáteli, a hlavně mít muže, se kterým mohu prožívat klid, který jsem jako dítě většinu času neměla.
Ne všichni, které budete po změně potkávat budou na stejné vlně jako my, a hlavně těch obsahů a linek v nás je mnoho, ale už budete vědět co je pro vás dobré a vědomě si můžete rozhodnout co chcete prožívat, jak a s kým. Zda jste schopni druhému ukázat, že to jde i jinak. Ale pouze jen svým příkladem. Měnit někoho nemá smysl. Vy se vyčerpáte a stáhne vás to zpět do prožívání toho, co nechcete.
Tím se ale otevře jen další obsah k transformaci a poléčení, takže vše je v pořádku, je jen třeba to mít na vědomí, že se to děje pro vaše nejlepší dobro a že nám nikdo nic nedělá, ale spouští buněčnou paměť s potlačenými a naučenými obsahy. Je potřeba být si vědom všech aspektů svých rozhodnutí. A když se tak přece jen stane a přijde Láska a vy zapomenete na svůj záměr a pod vidinou „už konečně“ se necháte vtáhnout do toho starého vzorce, nevyčítejte si to. Berte to jako zkušenost a příště to můžete zkusit znova. V klidu a harmonii, v souladu sama se sebou i s druhým.
Myslete na to, že se vše dá vykomunikovat, pokud vám na druhém zaleží a že odlišnost vnímání světa není hřích, ale možnost se díky tomu sbližovat a poznávat. Nezapomínejme, že i my jsme to tak měli a mějme soucit a respekt k cestě každého z nás. Nejsme nastaveni žít sami, hledejme cesty, jak se sbližovat a vzájemně se s laskavostí respektovat.
Nevzdávejte to. Především byste to vzdali sami se sebou.
A.I.@
