Sevřená v kleštích osudu
Snažím se nadechnout světla
Slovy kající volám po bohu
Tma mě však drží ve stinném rohu
Pusť se
Křičí hlas v hlavě
Pusť se a přijde klid
Neboj, propast je měkká jak náruč matky
V hlavě mi dokola zní to já tebe taky
Nemám kam jinam jít
S vděkem se pouštím k nim
Ruce z pekla sápajíc po mně
Do lůna bolesti upadám
S čím můžu se potkat v hrobě
To se tě teď ptám
Strach mnou cloumá, tělo bolí
Nikdo nepřijde, nikdo neobstojí
Nebe se trhá
Světlo proniká
Ruka z něj trčící nadějí voní
Co když však na tebe vinu jen shodí
Pod tíhou hlouběji padám
Opouštím tělo
Všeho se vzdávám
Peklo ti objetí nabízí a vítá
I tam je teplo a náruč co tě svírá
Ruce světla či tmy
Rozdíl nevidím
Drží mě pevně a na nic víc nehledím
Vhozena do pekla křičím a řvu
Rozervaná má duše všude kolem
Kousek po kousku mizí
Do země se jako kapky deště vpíjí
Co zbude po ní
Ptám se tě teď a tady
Co je mi po ní
Když zmizelo to…já taky
Co zbylo po hlasu ze slov
Ve vzduchu visí cosi
Už vím co
Prázdno
To je ten pocit
Ústa i ruce se vzdaly
Už nezbylo nic, co pojí nás s…taky
Pustit se okovů osudu smysl nedává
Rozum velí
Srdce postrádá
Tělo křičí
Duše pláče
Cítím se jako malé ptáče
Z hnízda vypadlé na pospas na zemi leží
Predátor blízko
Spása není
Leží a čeká
Na co ale
Až se to změní
Co vlastně se stane
Otázek spousta
Hlava křičí
Srdci ústa zavírá
Čekám až přijde smrt
Či záchrana snad
Vždy přijde něco, co změní stav
Vždy se něco změní
Změna je totiž základem dění
Ať už spása či zkáza na mě čeká
Ležet zůstávám
Než jedno či druhé přijde
Života se nevzdávám
A.I.@
